Přesmykování
Přesmykování, n. P. slove ve zvuko- sloví každé odchýlení od původního nebo obyčejného pořádku hlásek v některém slově. Gb. P. slove vystupování hlásek z prvot- ného, pravidelným odvozováním a ohýbá- ním jim vykázaného pořádku. Kt. Přesta- vování souhlásek k odklizení skupenin méně libých zoveme p-ním (?????-????;). Bž. Tak na př. jest ratolesť to, co za léto vyroste a tudíž letorosť slouti má. Takové jest také v manžel vedlé polského malžonek, kapr vedlé lat. carpio, kopřiva m. kropiva, mlha m. mhla, toral m. tolar. Přesmykováním vy- hýbala se stará slovanština zvláště skupe- ninám, které měly na prvém místě l a r, tu musela l a r s předcházející samohláskou místa svá přeměniti a platí tu pravidlo, že všude tam, kde ostatní jazyky indoeuropské mají skupeninu ze samohlásky l n. r na druhém místě, ve slovanštině pořádek ten se obrací, l n. r na prvním místě se klade a samohláska na druhé ustupuje: vleku vedlé tl/.<o, pluk vedlé vulgus a Volk, vládnu vedlé walten, mramor vedlé raarmor, brada vedlé Bart, krátký vedlé curtus a kurz, vrátiti — vertere, provaz m. povraz. Avšak přece jsou skupeniny s l a r na prvním místě, ale tyto jsou z času pozdějšího; vyvinuly se jednak vysutím samohlásky (horký vedlé strb. gor?k?, velký vedlé veliký), jednak a nejčastěji ze střídání al, ar, el, er atd. nastoupivších na místo strb. 1?, r?, 1?, r?, na př. pol. garb m. strbulh. gr?b?. Potom zprostila se slo- vanština přesmykováním neoblíbených sku- penin souhláskových: km, ks, vs, vt, vr: kámen v lit. akmen, vosk vedlé Wachs, a kvas, kvapiti, chvatiti a čtvero, což po- vstavší stupňováním z kys, kyp, chyt, čtyř měloby zníti: kavs, kavpiti, chavtiti, čtevro. Gb. vS. N. — Pozn. V Krkonoš.: neto- morný m. nemotorný, penvej m. pevný, truť m. rtuť, čever n. čevr m. červ, palvač m. pavlač atd. Šb. Vz L, R, Km, Ks, Vs, Vt, Vp, Souhláska, Hrab, Melec, Skarlúp, Zerz (na Mor.). Vz Gb. Hl. 123.—125., Bž. 15., 43., S. N. VIII. 655., Mtc. 1878. 7. Gb. Úv. 39. — P. jména vztahového do věty vztažné: 'Axhxti žoixyáttjc;, ovc ? Tlôliq voftí^ei fJ-toir^, ov vo/tí'^oľv. Podobně též v latině ba i někdy v češtině. Vz Ndr. §. 918. Kterou komu osud živnosť uložil, na té maje dosti, tou se obchoď netáhna se výše. Ve větách smyslu obecného děje se tak z pravidla: Který žák se pilně učí, bude pochválen (šp.: žák, který ..). Která slípka mnoho kdáče, málo vajec nese. Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu drží. Brt. S. §. 514. Cf. Předjímání.