Přezka, přeska, přazka, přaska
Přezka, přeska, přazka, přaska, (na Slov. pracka), přeztička, y, f., die Schnalle. P. m.: přezka, sr. přež, koř. pręg, příp. -?k?, Mkl. B. 272. Cf. Bž. 233. P. od přeh v: za- přah-nu. Tedy lépe přezka než přeska. P., malý kovový nástroj ku spojování konců úzkých řemenů, pasů atd. sloužící. Vz S. N. P. k řemenu třemenímu, náhřbetníková, na svrchní popruh, ohlávková, otěžní, podpín- ková, pohřbetníková, uzdová. Kh. P. vpa- dající, spouštěcí v hodinkách; p. u pod- kovy (oblouk podkovy). Rohn. P. má 1—3 jazýčky. Us. Na p-ku zapiati, upiati; p-kou zatáhnouti. V. P-ku zapíti, přepíti, připíti. D. Opasek p-kou opatřiti. Kom.