1. Cink, ciňk
1. Cink, ciňk, u, m. = cinkot, Klang. Ros. — 2. C., ciňk, u, m., špička, dřívko, jimž se jitrnice zastrkuje, šprejl, der Speiler. D. — 3. C, ciňk, u, m., na Slov. cinek, nku, m., nástroj hudební, foukací, rohová píšťala, kornet, šalmaje, Ros., pastuší roh, die Zinke, Schalmeie, das Kinkhorn. V. Při zvuku trub a cinků. Ráj. — 4. Cink, polokov, der Zink. Z čes. Jg. — 5. Cink, ciňk, u, m., pětka na kostce, z it. cinque = pět. Zink. Touš, eš nemá nic, žíž, ciňk nedá nic, katr dryje po- máhej. V. — 6. Cink, cink, u, m. C. na oku, oblak, bělmo, zákal, poskvrna, Augenfleck; der schwarze Staar. C. šedivý, šedý; černý; zelený. Šp. Má c. na oku. Us. Z. schází (ztrácí se). Šp. — 7. Cinky = první špičky parohů hned nad očima, očníky, Augensprossen am Geweihe.