Přibiti
Přibiti, biji, bij, bije (íc), il, it, ití; při- bíjeti, anschlagen, anheften. — co, koho: cvočky. Jg. Na koni sedí, jako by ho při- bil. Sych. — co čím: hřebíkem, V., stany kolíkem. Kom. --- co kam (kde) : prkno před něco p. Jg. Něco na zeď, na kříž p. V., Kom. Pravda ve společnosti hříšníku vezdy na kříž bývá přibíjena. Sš. J. 228. — komu = bíti. Háj., Výb. I. 252., St. skl. A sobě dobře přibista (vespolek se servali). Dal. 9. — koho s kým kam. S Kristem byl přibit na kříž. Sš. I. 8. — kde. Dska byla nad spasitelem Pilatovým kázáním (=rozkazem, instr. příčiny) přibita. Pass. 374.