Přibrati
Přibrati, beru, ber, bera (ouc), bral, án, ání; přibírati, přibrávati, přibírávati, noch mehr hinzu nehmen. — co (když se koli- kost' určitě jmenuje, jinak ,s genitivem, vz Při-.). Přiber si 3 vojáky, Us. P. slemeno (šp.: firšt) = srovnati. Vys. P. si dělníků, ale: 2 dělníky. Brt. P. si vojska. Dch. — se komu. Přiberou se mi dřímoty. Sš. Mt. 2. — co proč. Z prozřetelnosti přibral po- silu z Haliče. Ml. Skrze uzdravování a jiné divy a zázraky jménem Ježíše Krista činěné víra v učení Kristovo vzrostu p. musela. Sš. Sk. 51. — čeho: hrachu, kolníku (ne- určitou měrou), Ros., dělníků. — co k če- mu: k polévce něco přibírati (přikusovati). U Počátek. Kš. — se = přiblížiti se, herzu- kommen; přibyti, růsti, zunehmen. V. — co, se kam. Sedm mládenců k Vlastě se přibralo. Háj. P. se k městu. Ros. K hostině někoho p., k činnosti, k radě. Dch. Od měst se přibírali k němu. Sš. P-li se na Krumlov. Břez. 8. P. někoho v důvěru, Dch., ve spolek. Na ten kopec se přibrali. Sv. Petr do Říma se přibral. Pass. 1019. P. se k ně- čemu (na Slov.) — přičiniti se. Plk. Na 100 se jich do Děvína přibralo. Dal. — Ros. -— se kudy: lesem. Us. — co kde. Církev vzrůst v evangeliu přibírala. Sš. I. 23. — komu čeho: Přibral si do mísy z hrnce mléka. — nad co. Musili domové někteří jiní nad onen první přibráni býti. Sš. Sk. 34.