Příbuzný
Příbuzný (m. přívuzný z příuzný, koř. uz (az), vez (vázati). Mkl. B. 38., Prk. Cf. Gb. Hl. 93. — P., spojený rodem, krví, an- verwatdt. V. Příbuzní v pokolení vzhůru stupujícím: příbuzenstvo vzhůru stupující, předkové, vstupníci (ascendenti); v pokolení dolů sestupujícím: příbuzenstvo sestupující, sestupvÁei, potomci (descendenti). J. tr. Vz Příbuzenství. On jest můj p.; Ona jest má p-ná. Us. Kteří téhož jsou rodu a kmene, p-zní a krevní přátelé slovou. Kom. P-ní v 1. koleně (dle způsobu počítání církev- ního), tudy bratři a sestry, mají-li téže ro- diče, slyší: vlastní, plnorodí, vollbürtig, bila- terales; pakli mají rozdílné rodiče, jsou nevlastní, neplnorodí, Halb- o. Stiefbrüder, unilaterales, a síce: bratři a sestry po pře- slici, uterini, mají-li rozličné otce, bratři a sestry po meči, consanguinei, mají-li roz- ličné matky. (Cf. Sš. L. 56.). Hý. — P. po ženě, verschwägert, affinis. Příbuzní slovou, kdož ne krví, ale prostředkem řádného man- želství spojeni a spřáteleni jsou. Vz Po- krevný. Rb. Kdo dceru vydal, tchán jest a tchýně; kdo pojal, zeť; která se vdala, ne- věsta; jiní příbuzní z toho titulem švakrů se ctí. Kom. — komu: Jsou si příbuzní. Jel. — Slova ta p-na jsou slovům, jež . . Sš. Sk. 53. - komu v čem. Jest mi v krvi p-ný. Cyr. P. v pokolení pobočním. J. tr. — po čem. Nemá příbuzného ani po meči (po otci) ani po přeslici n. p. vřeteně (po matce). Sych. P. po ženě, Jg., po boku. Er. komu čím. P. otcem i mateří. Ms. pr. Nebyli nám příbuzní rodem. Št. Kn. š. 42. P. pokreven- stvím. J. tr. — P., jakkoli spojený n. po- dobný, podobného způsobu, podobných vlast- ností atd., verwandt. Národové jazykem pří- buzní. Víd. list. Smyslem p. Dch. — jak s čím. Matěj, sličné jméno a dle kořene a významu p-né se jménem Matouš. Sš. Sk. 15.