Přibyti
Přibyti, budu a bydu, buď, buda ouc). yl, ytí; přibývali. P. = více nad počet a zrůst býti, zunehmen, anwachsen, anlaufen, anschwellen, zuwachsen; přijíti, kommen, ankommen, anlangen, eintreffen. Jg. — abs. Já jsem přibyl. Us. Měsíc přibývá, Kom., voda přibývá. — čeho (neosobně). Přibylo nás, dne, měsíce, Jg., moře. V., vody, Sych., lidu. Kom. A musí každý hospodář když mu dětí a čeledi přibude, poznamenávati. Har.II. 146. Dobroty móž i p. i ubyti. Št. 42. Čím dále tím více větru přibývalo. Har. 1. 72. Bohatství přibývá, ctnosti ubývá. Mudr. 166. Vody poče přibývati. Pass. 574. P-lo mu let. Dch. Slovu slabyky přibývá šp. m.: slabika, poněvadž celá slabika při- bývá. Brt. Přibývá ho co v hrsti krajíce. Ros. — komu čeho: Přibývá mu statku. lir , dobytka, Ros., dětí, Sych., vojska. Br. Přibývá nám bláta, Us.. rozumnosti. Kom. — (komu) na co, kam. P. komu na po-
moc. Háj. P. na hrad (přijíti). Tur. kron.
Přibývá jich do vězení, Solf.; p. do vojska.
Mus. Přibyl k nám (přišel). Us. na Mor. Hý..
Tč. Když Pán do Jerusalema přibyl; Člověk
jinak leč vstoupením do nebe p. nemůže ;
Pán na cestě do Galilee přibyl k Sycharu
městu. Sš. J. 201., 52., 38. (Hý.). P. do města
mají někteří za nečeské, poněvadž prý při-
byti vždy jen počet rozmnožiti znamená. Ale slova tohoto ve smyslu přijíti dobře užívají: Háj., Sš.. Biancof., St. skl., Tur. kron. atd. Cf. ??????? ŕtv 2(??)?~. X?n. (Pch.) —- čeho oč. Když dne přibývá o zaječí skok. Er. P. 37. Každého dřeva jedním rokem o jednu mízu přibývá. Anth. II. 302. — komu čím. Stromu jak zrostem přibývá, dívaje se naň neuhlídáš. Kom. D. 70. komu na čem. Přibylo mu na statku, Rk. — kdy v čem jak. Po těch převratech přibude spasitel v oblaku s mocí mnohou a velebností. Sš. L. 194. (Hý.). — komu z čeho: z toho ti rozumu nepřibude. Sych. — s kým kam = přijíti.