Přibyti
Přibyti. Přibudu — přibydu. Vz Stří- dání. — čeho (komu). Čímž osvětě vše- obecné p-lo půdy. Sbn. Tak viecež a viecež znenáhla přibýváše toho zvuku. Bj. Aby p-lo jim zbožie jich; Dobroty móž p. i ubyti. Št. Kn. š. 4., 42. (184.). — kam kdy od- kud. Na své cestě přibyl Pavel do Galatie se strany západní. Sš. II. 3. Na svátky při- byl do Jerusalema. Sš. Sk. 103. Přibylo k němu poselstvo ze Španěl. Šb. F. Pěkné hříbě jim p-lo do stáje. Šml. — kde kdy. V Europě přibývá lidí v létech příznivých 1% ročně. Osv. I. 522. — komu čeho. Aby jim sbožie přibývalo. Št. Kn. š. 109. — komu čím k čemu. On sám v sobě má česť plnú, nic jie jemu vším stvořením k jeho většiemu blahoslavenstvie nepřibude. Št. Kn. š. 188. — čeho jak. Dráhy při- bývá s dobou poměrně. Mj. 152. Křehkosti přibývá pravidelně s tvrdostí. Mj. 13. Času p-vá v obráceném čtverečném poměru. ZČ. I. 249. Potravin přibývá postupem počet- ním. Osv. I. 520. (524.). Obyvatelstva může v některém státě jen o jistý určitý zlomek počtu obyvatelstva přibývati. Osv. I, 522. — kde. Chleba v ruke nepribýva. Slov. Rr. MBš. V rukách jí ubývá a v půli při- bývá (o těhotné). Dvor.