Příč. Cf. Mkl. Etym. 242., List. fil. 1888. 105. Nikdy na příč slova si neřekli. Vm. Dělati někomu něco na příč, po příč, přes příč. Us. Rgl. — P. = příčné dřevo. Hdk. Kr. v. 823, Mlč. 181. - P. = příčné pole, záhony orané na příč jiného pole. Dnes žneme na příči, na příčích, vozíme hnůj na příč. Us. v záp. Čech. BPr. Cf. Příčka, Příč- nice, Příčný, Příčina.