2. Příčina, příčinka
2. Příčina, příčinka, y, f. —přičinění, snažnost, das Hinzuthun, die Bemühung. Abych sobě a jiným svou příčinou prospěl. Har. — P., co přičiněno, die Zugabe, Hilfe. P., zátěstek v díži, der Sauerort. D. P. leze (kvas vzchází). Us. v Solnicku. Žoldy, holdy a jakýmikoliv příčinami (prostředky) ne- spravedlými statek sháněti. Br. Zlý jazyk bývá mnohým k příčině, aby . . . Br. Kom- paktata jsú naší zemi p. veliká a pomoc k dojití pokoje. 1445. Nebť jest v této zemi nyní pohříchu velmi zle, nebude-li boží po- moci a vaší příčiny. 1450. (Gl.; Pal. Radii. I. 184.). — P., co něco pričiňuje, aby jiné povstalo, bylo, původ, die Ursache, der Grund. Vz. S. N. P. spravedlivá, náležitá, slušná, k víře podobná, právní (výmluva), opravdová, vymyšlená, smyšlená, k zdvižení žaloby, ja- lová, nepravá, kulhavá, V., první, poslední, patrná, důležitá, veliká, D., největší, hodná, Har., dopomáhajicí, Har., špatná, pilná, Us., konečná, causa finalis. Bdž. 55. P. prvotná, causa primaria, druhotná, c. secundaria, pro- středečná, c. mediata, působivá n. vývodná, c. efficax, nástrojná, c. instrumentalis, bez- prostředná, c. immediata, hlavitá, Sš. J. 14., 129., vlastní, postavná, Sš. Mt. 204., do- padná, Sš. L. 13., příkladná, causa exem- plaris, záslužná, causa meritoria. Sš. I. 57. (Hý.). Každá věc má svou příčinu. Ros. Své záhuby p-nou býti; Mnohé jsou p-ny, pro kteréž....; pro kterou p-nu; za jakou, za kterou p-nou, v které p-ně, z kterých p-čin, z jaké p-ny; Z toho si p-nu ukovali; P-nu výmluvy předložiti. V. Bolesť hlavy někdy pošetilosti p-nou jest; Čeho p-ny ne- rozumíme, divíme se; Pro spravedlivou p-nu odepříti. Kom. Sami sobě toho p-nou jsou; On všeho toho u p-ně byl; Za špatnými p-nami. Br. Přílišná rodičů k dítkám milosť bývá hlavní p-nou jejich zkázy; Byl p-nou ztráty praporce; Bez důležité p-ny toho nečiň; Za tou p-nou u velikou nelibost' si ho vzali; Z hodných p-čin dali mu za vy- slouženou; Povím, za kterou p-nou se vy- tahoval. Sych. On jest p-nou svého neštěstí. D. P-nou nestálosti vše schází. Har. Mám k tomu p-nu, za dvojí p-nou, p-nu jakou- koliv vzíti. D. Čím by která vdova byla krašie a čím by větší p-nu k světu měla. St. N. 30. P-nu čeho odněkud vážiti; Vzkří- šení Páně není záslužnou p-nou vzkřesu na- šeho, ale jest působivou a příkladnou p-nou jeho; Ale Pavel se této p-ny zde odtahuje. Sš. I. 57., 103. Nevím, jakou p-nou jsem tu noc špatně spal. Us. u Rychn. Vzav za p-nu, že ... Háj. Mám p-nu mluviti, mluvení, k mlu- vení. Ros. V p-ně něčeho; Tázal se ho v p-ně svědka; Kdyby o něco (v příčině něčeho) vzešel spor; P-nu míti n. vzíti k něčemu n. ně- čeho; p-nu z některé okolnosti, případnosti vzíti. J. tr. P-nu klásti, k něčemu si bráti; p-nu dáti k něčemu. Nz. Soudce má p-čin zavinění šetřiti. Er. Může se něco přiváděti v dvojí p-ně; v jaké kdy p-ně jest (wie es der Fall mit sich bringt). Kom. Bez p-ny ani vřed se nevykydne. Pk. Mladosť moja len tak hynie, kdo je tomu na p-ně? Zpěv. I. 61. Dějná p. lásky, efficiens causa amoris, die hervorbringende Ursache der Liebe. MP. 86. Dohadovali se vykladači příčin, pro které evangelista Jan slovo to opětuje; P., pro kterou nerozumí věcem o obrodu, vězí v jeho nevěře; Ještě se Pán dále o jiné p-ně otvírá, proč ... Sš. J. 48., 51., 250. Proč ho ne- hned najednou uzdravil, toho nejedna p. se nalézá; Ovšem pak jiné ještě toho p-ny za- jíti mohly, jež nám neznámy ostaly. Sš. Mr. 36., 37. Udati p-nu, pro kterou se ze svých útrap raduje; Vedlejší p-nu děkování apo- štolova obnášejí slova, Sš. II. 303. Neviděti p-ny. Sš. II. 306. Stalo se to za tou p-nou, aby . . .; Z p-ny nečisté proti komu po- vstati ; Jiná věc rozpakům příčinu po- dala. Sš. II. 334., 333., ,356., 297. Mnozí mnohých nevezdy dopadných se domýšleli příčin; Možnyysou všecky ty p-ny. Sš. L. 13. j Těmi slovy hlavité p-ny určeny jsou, proč evangelisté ku spisování se obrátili; Vydá- vati se v dohadování příčin, proč . . .; Pá- trati po p-nách; P-ny již politické, již vě- decké, již aesthetické proti ní (církvi) před- stíraje ; V těchto propověděch písma spolu se pojímá a zahrnuje jedna p.; V paraboli naší Pán příčin těch nedotýká. Sš. Mt. 12., 13., 23., 146., 167., 198. (Hý.). V p-ně od- hadu má se totéž zachovávati. Řd. Řeč v příčině Milona vedená, Vrat. P-nu nějakou proti někomu míti. Alx. My p-nou svou tr- píme. Prot. V. Kommisse, rozepře v p-ně stěhování-se; P. k pátrání po něčem; p-nu při dáti, einen Rechtsstreit hervorrufen: v p-ně obdrženého rozkazu, bezpečnosti; bez hodné p-ny, ohne hinreichenden Grund. J. tr. Musím za pilnou p-nou do Prahy. Ml. To jest p-nou k zdraví (zdraví, gt.). Lek. P-na toho leží nejblíže v tom, lépe: to jest předkem a nejprve tím, nebo: p na toho jest nejprve ta. Sb. — Pozn. Instrumental pří- činou má do sebe někdy moc předložky. Mnoho p-nou krátkosti vypustím. Har. II. 111. Padl jsi příčinou nepravosti své. Br. — Někdy se klade s předložkami: za, z. Za příčinou důstojenství jej Josefem nazvali. Flav. Za p-nou náboženství do Jerusalema přijela. Flav. Kvílí oráči z p-ny zkažení pšenice. Br. Posly za pilnými p-nami vy- pravím. Žer. Sn. 90. Panují tam za p-nou pevností dobře opatřených. Har. II 142. Za p-nou nedbalosti. V, Za některými p-nami dnes zdržeti sem se zde musil. Žer. 1591. Vz Zk. Skl. 194. — Pozn. 2. Za tou (kte- rouž) p-nou, z té p-ny, pro tu p-nu =proto. Vz Proto. — Pozn. 3. Někdy lze slovo pří-
čina jinak nahraditi. Měl všecku p-nu si
stěžovati — měl zajisté proč si stěžovati n.
mohl vším právem si stěžovati. Cf. Nenieť
proč odkládati mladým do starosti tiem, což
dobré jest. Št. N. 128. (Brs. 145.). — Pozn. 4.