Příčinný
Příčinný, mající příčinu, příležitosť (zastr). Byl příčinnějí = příčinnější, více příčiny, přípravy a potřeby ? vojně mající, gerüsteter, mächtiger. Výb. I. 143. — P., ursächlich, causativus, causalis. P. časoslova (vz Časo- slovo), souvislost', spojka, spojení, svazek. Nz. Obdoba a parallelismus vymáhá p-nou hříchu a smrti lidské souvislost' s Adamem. Sš. I. 03. V textu řeckém čte se částice p-ná. Sš. Mt. 87. P. věta. Věty příčinné jsou věty pří- slovečné. Z pravidla v nich bývá indikativ. Uvozují se: 1. spojkou a; věta hlavní bývá obyčejně formy tázací. Kam od tebe půj- deme, pane, a ty slova věčného života máš. Vz A (1. 8. b.). — 2. Spojkou jež, ježto. Bál jsem se tebe, ježto jsi člověk přísný. Vz Ježto. — 3. Spojkou jelikož. Ustanovil jsem nocovati u něho, jelikož mne o to prosil. Vz Jelikož. — 4. Spojkou když. Když jinak nemůž býti, již to musím učiniti. Vz Když. — 5. Spojkou poněvadž. Poněvadž jsi ty pohrdl uměním, pohrdnu i já tebou. Vz Po- něvadž. — 6. Spojkou že (v hlavní větě obyč. proto). Proto lichotí, že tvých peněz chtí. Vz Že. -- Vz více v Brt. S. §. 491.