Přičísti
Přičísti, čtu, čti, čta (ouc), četl (čtla, čtlo), čten, ení; přičítati = více čísti, připočítati, zuzählen, zurechnen; připsati, přivlastniti, zuschreiben, zurechnen, zueignen, beilegen, ansinnen, beimessen, imputiren; čtením ošiditi, betrügen. Jg. — abs. Šenkýřky umějí přičítati. Us. — koho kam: mezi své přátely. Br. Ži- dovka jemu dva zlaté lichvy k tomu přičtla. NB. Tč. Cvičení historií k cvičením paměti při- čteno býti může. Kom. P. k svým přátelům. V. P. něco někomu k lehkomyslnosti. Jg. Jeden počet k druhému p. Opt. Zlý úkon sluší tedy tím více k vině přičítati, čím . .. MP. 38. — co komu. Chč. 452., J. tr. Mladí sobě rádi let přičítají a staří ujímají. Mudr. 308. Odpuštění hříchu přičítá se smrti jeho. Sš. I. 57. Přičetl mu několik zlatých. Ros. P. někomu vinu, zásluhu. D., V. P. sobě něco. D. Kdo nevěda zlého se dopustil, sprostnosti na tu chvíli přičti. Kom. To modlám svým přičítali. Br. Něco dobrého, zlého někomu přičítati. V. P. někomu pří- činu něčí smrti. V. činy člověku jen tehdá přičteny býti mohou k zásluze nebo k vině ... MP. 35. — co komu za co. Přičetl to sobě za poctu. Cyr. Přičítati nějaký skutek za zločin. J. tr. P. si pýchu za slušnosť. Chč. 446. — se dle čeho. Podlé toho (pravidla) zlé činy vzdělaného (člověka) k větši vině se přičítati musejí nežli tytéž činy nevzdě- laného. MP. 38.