PřičístiPřičísti, čtu, čti, čta (ouc), četl (čtla, čtlo), čten
, ení;
přičítati = více čísti, připočítati, zuzählen, zurechnen;
připsati, přivlastniti, zuschreiben, zurechnen, zueignen, beilegen, ansinnen, beimessen, imputiren;
čtením ošiditi, betrügen. Jg. — a
bs. Šenkýřky umějí přičítati. Us. —
koho kam: mezi své přátely
. Br. Ži- dovka jemu dva zlaté lichvy k tomu přičtla. NB. Tč. Cvičení historií k cvičením paměti při- čteno býti může
. Kom. P
. k svým přátelům
. V
. P. něco někomu k lehkomyslnosti. Jg. Jeden počet k druhému p. Opt. Zlý úkon sluší tedy tím více k vině přičítati, čím . .. MP. 38
. —
co komu. Chč
. 452., J
. tr. Mladí sobě rádi let přičítají a staří ujímají. Mudr. 308. Odpuštění hříchu přičítá se smrti jeho. Sš. I
. 57. Přičetl mu několik zlatých. Ros. P. někomu vinu, zásluhu. D., V. P
. sobě něco
. D. Kdo nevěda zlého se dopustil, sprostnosti na tu chvíli přičti. Kom. To
modlám svým přičítali. Br. Něco dobrého
, zlého někomu přičítati
. V. P. někomu pří- činu něčí smrti
. V. činy člověku jen tehdá přičteny býti mohou k zásluze nebo k vině ... MP. 35. —
co komu za co. Přičetl to sobě za poctu. Cyr. Přičítati nějaký skutek za zločin. J. tr. P. si pýchu za slušnosť. Chč. 446. —
se dle čeho. Podlé toho (pravidla) zlé činy vzdělaného (člověka) k větši vině se přičítati musejí nežli tytéž činy nevzdě- laného. MP. 38.