PříčitiPříčiti. Vz Mkl. Etym. 242., Přiečiti (dod.).
— se (komu). Stroj se příčí, spreitzt sich. Us. Šmr. 139. Ž.
mu sě město přiečí. Alx. Anth. 1. 3. vd. 36.
— se čemu čím. Křivá jest myšlénka, která svým obsahem skutečnosti se příčí. Jd. —
s inft. Rozumu lidskému se příčí domnívati se, že . . . Mj. 11. —
co: ruce. Hdk., pole = na příč vlá- četi. BPr.