Příčka
Příčka, y, f., tenká zeď, jížto se jednotlivé místnosti ve staveních od sebe oddělují. Vz S. N. Die Zwischenmauer. Čsk. P. železná, dřevěná, hořejní; hlava příčky, der Trag- kopf (v mlynářství). Šp. P. na harfě, das Oberholz. Hd. — P., příhon, vz Příčník. Na Ostrav. Tč. -- P. v horn., die Spreitze; der Schachtbolzen. Bc. Vz Příč.