Příčka
Příčka. Mkl. Etym. 242. P. die Mittel- wand, Zwischenwand. P. lodní. Lpř. — P., die Transversale. Jrl. 423., Jd. Geom. II. 17. — P. přední u vozu = příční dřevo na kraji ramen, na němž upevněn hemovník; zadní = drevo na konci ramen, na němž jbou pracny. V Kunv. Msk. P. okenní, Fenstersprosse (zum Fensterflügel). Us. Pdl. — P. = přřč, příčný záhon. Vz Příčník.— P. = časté jm. polí v Čech. i na Mor. Orati na příčce. BPr.