Přidržeti
Přidržeti, el, en, ení; přidržeti, el, en, ení; přidržovati = více držeti, anhalten, an etwas halten; nutiti, napomínati, hnáti, an- halten, antreiben, anstrengen; p. se= držeti se, lpěti, přivinouti se, přilnouti k někomu (Šm.), anhängen, kleben, beipflichten. Jg. Přidržeti = neoblevovati, nepřestávati, před se jíti, ausharren, anhalten. V. — co kde. Přidrž to ještě u ohně. Ros. — koho k čemu (čím): slovy, V., mocí. Br. Kněží k nábo- ženství přidržoval. Háj. Služebníka k práci p. D. Tu osobu k tomu přidrž, aby..... Zříz. Ferd. P. někoho k svědčení. J. tr. P. koho trestem k svědčení, Ěd., přinucením, napomenutím k stavu manželskému skrze právo (1531). Pr. P. něco pacholetem, klu- bem, tahákem. Šp. — se čemu. Šlechetnost aneb se zlému protiví aneb dobrému přidrží, O 7 vstup. Sluší sě tomu otci (nota dat., Č.) plnú věrú přidržeti. Hugo. — se čeho, koho (čím). P. se zlého tovaryšstva, Ros., Boha, V., světa, něčí strany, Sych., obyčejů starých. Háj. S čím kdo zachází, rádo se ho to přidržuje. Jg. Kdo s jakými obcuje a kterýchž se přidrží, za takového souzen a počten bývá. Sych. Toho nehty a zuby se přidržují. Cyr. Boha se strhl, světa se při- držel. Sych. P. se dobrého. Št. N. 111. Malo- mocenství přidržeti se bude tebe. Hus. 1. 400. P. se nravóv. Dal. 120. My se Krista p-žíme. Bl. 114. — Chč. 302., Br.