Přihoditi
Přihoditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění; přiházeti, 3. os. pl. -ejí, el, en, ení; přiha- zovati, přihozovati = přivrci, zuwerfen, an- werfen, zuschmeissen. — co komu jak. Rezník mi holé hnáty přívazkem přihazuje. Sych. Jestliže se co mimo vývažek při- hodí, přívržek jest. Kom. — co, koho čím; oděvem, Plk., peřinou. Us. Lopatou něco na něco, k něčemu p. Us. Hý. — co, se kam, k čemu. Kámen ke zdi p. Us. Přihodil se náhodou k tomu. Jel. P-dil se jednou k tomu. Žk. 1. Že se k tomu p-dí (klíčky k truhlám). Pč. 46. Kterak se oni některý čas k tomu p-li, když staré právo dával. NB. Tč. — Ctib. — kdy: v dražbě. J. tr. Přihodil při dražbě dva zlaté. Us. Hý. — se = náhodou přijíti, zufällig dazu kommen; státi se, zběhnouti se, sich zutragen, sich ereignen, vorfallen, geschehen, wiederfahren, sich fügen; příhodným býti, passen. Jg. Což se často přihází. V. Přihodilo se. D. Kdyby se při- hodilo. D. Zřídka přihází se spodoba po- stupná. Bž. 37. To dřevo se nikdež nepři- hodilo, passte nicht, Pass. — se jak. Tam noclehem se přihodil (náhodou noclehoval). Ms. k. pr. Věc žádná se nepřihází maní, tím méně se smrť Kristova p. mohla ná- hodně. Sš. Sk. 25. — se komu. Neštěstí se mu přihodilo. D. A též se právě přiho- dilo Petrovi. Půh. II. 84. — Br., Kram. - se kdy. V jeden čas p-lo se. Anth. I. 267. Něco podobného za lidské paměti se ne- přihodilo. Sych. A věci jiné, jež se při zá- konodání p-ly. Sš. Sk. 89. — se kde. V každé věci se přihází, že .. . Kom. Věci, jež se s ním ve sv. zemi p-ly. Sš. Sk. 2. — se komu z čeho. Z nevědomosti se jim přihazuje, že .. Koll. P-Jo se mu to z opilství. Let. 370. — s inft. Žádnému se nepřihází z omylu dlouho se radovati. Jel. Přihází se člověku Hřešiti. Br. — se nač. Přihodil se na to, šp. m.: k tomu. — že, aby. Vz předchá- zející. Přihází se, že i moudrý chybuje. V. Řídko se přihodilo, aby po vzácném otci také vzácní synové byli. Mudr.