Ano
Ano. Klade se, když na otázky odpovída- jíce přisvědčujeme, ja, ja wohl, freilieh. Byls tam? Ano. (V obecné mluvě říká se: ja (na Mor.), jo, ju.).Spojením: „ano i, ano a, ano také i, anobrž, anobrž i" užívá se, když se věc mocnější neb pozoru hodnější vytýká. Hlavu mu, ano také i bradu do čista sholil. Ani těm, kteříž jsou z toho národu, nesluší do svatyně vcházeti, anobrž ani všechněm kně- žím. — 2. Ano (an) se užívá také bez ohledu na rod a počet, hlavně ve větách ča- sových, příčinných a připouštěcích. Král Jan, ano ho zima nutí, k Praze se obrátil. Když uzříte, ano se tyto věci ději. D. — Viz více v článku: An (ana, ano).