Příjemce
Příjemce, e, příjemčí, ího, m., kdo něco přijímá, der Empfänger, Annehmer. Vš., Pč. 1., J. tr. Skloňuje se dle Rukojmě. Bž. 93. P. dědictví, der Erbnehmer, základu n. zá- kladník n. zástavník, der Pfandnehmer, daru, der Geschenknehmer, daní, der Percipient der Steuer, směnky, der Acceptant eines Wechsels. J. tr. P. věna: Když kdo se oženil a svou nevěstu do domu přítele se svolením jeho přivedl, vzal tento na sebe povinnosť věno ujistiti. Soudíme tak z Vend. Land. Ord. f. 156. Dle Vš. p. nic jiného není než převodu věna správce. Z rejstř. kněh půhonných, 436. Jest p. mého věna. Půh. II. 249. Chce dskami ukázati, že jest p-ce (že věno přijímá). Půh. II. 187. Vz více v Gl. 272. Když se věno ženě v dsky vkládá, p-čím se opatřte, kterýžto na jejím místě přijímá věno, neb ona vězeň svého muže jest a p-čí se opatř, aby za její dosti bylo. Boč. (Tov.). Kdož dosti za věno, které se převodí, nemá, p-čí býti nemůže. Vš. V. 28. Můž také p. z příjmu propuštěn býti, kdyžby jiný na místo jeho tak dobrý dědictvím a statkem byl doložen. Ib. Jestliže jí co v převodě ujato jest, může toho všeho postíhati na p-ci. Nál. pr. zem. h. 6. — Příjemce osob (při- jimatel osob, osobomilec). Poněvadž právě židy p-ce evangelia jmenoval. Sš. Sk. 127., 129. — P., zastr, ochránce. Jir.