Příjemný
Příjemný; -men (Sš. I. 137.), mna,, mna, způsobný ku přijetí, empfänglich. — k čemu. Ožralec k ničemuž dobrému nemůž býti p-mný. Rvač. — Krab., V. — P., ku příjmu se vztahující, Empfang-. Dáti příjemného. Ros. Vz Příjemné. Dnes máme příjemnou. Us. Hý. Vz Příjemná. — P., mohoucí přijat býti, annehmbar, zulässig. Toho svedomie páni na súdě neslyšíc, než zamietaj i jakožto nepříjemné (non accecptabilis). Vš. 74. P. jistota. J. tr. Což konšel v tom právě pří- sežný vyznává, to jest p-né. NB. Tč. Tedy jeho svědomie nemóž příjemno býti, po- něvadž na tej dědině lidé pamatují, že si- rotků otec na, tom purkrechtu seděl. NB. Tč. — k čemu. Ruce obě jsou příjemné ku pří- saze. Brikcí. Ta žaloba není k rozsudku p-ná. NB. Tč. — kde. To svědomí není v právě p-né. NB. Tč. — P., případný, pří- hodný, treffend, passend. Řeč k otázce p-ná. Mudr. — P., libý, milý, angenehm, süss, einnehmend, anmuthig. Jg. V MV. nepravá glossa. P. host, Kom., řeč, V., povětří. D. P-mnou službu učiniti; p-mným býti. V. Něčím p-ným někoho potěšiti. Sych. Ne- může mu to p-mno býti; p-né způsoby v ob- cování. Dch. Maje po té vší cestě p-né a příhodné časy. Žer. 1591. Príjemno, jakoby za vlasy tahal, jakoby mi baňky sázel, ja- koby dřevo hryzl. Vz Nemilý. C. P-mný jako trn v noze. Pk. — komu. Mravy a povahy p-mné lidem do sebe míti. V. — komu skrze co. Skrze život svůj všem lidem příjemný jest. Kram.