1 Přijíti
1 Přijíti. — abs. Prišly žně. Šml. Kdy přijde kráva (se otelí)? Tbz. Přišlo ráno. Wrch. By den súdný přišel, mniechu; Již čas p-zí; Slunečná světlosť přišla. Výb. II. 12., 43. Zbožie přijde. Ž wit. 61. 11. Přišlo — přešlo. Přijde čas, přijde rada. Us. Jak to přijde? Lepe: Čím to jest, čím to jde, odkud to, jak se to stalo? Brt. S. 3. vyd. 174. Co přísného pověděti mám, to teprva přijde (to teprv povím). Vlč. Když by pilná potřeba přišla. Št Kn. š. 41. (16.). — kam (komu, jak, čím, odkud, proč, kdy, kde, kudy). Naň p-šlo králování. Lpř. Jaký jí to přišel vrtoch do hlavy? Sá. Ta houba p-zí (dostává se, Brt.) do obchodu z ostrovů bahamských. Frč. Přišel do cizích lidí. Us. Fč. Svým náhledem a rozumem nechci do toho p. (nechci se do toho plésti). Us. (Ten hlas) tajemným způsobem nevě- domky do duše naší přišel. Šml. I. 40. Tě- leso přišlo do bodu A s jistou konečnou rychlostí. ZČ. I. 283. P. třením do elek- trického stavu. Osv. I. 110. Přišiel z cud- zieho do nesvojého. Slov. Rr. MBš. Roz- mluva přišla do proudu. Vlč. Komu pán Boh otcom, tomu ľahko do neba príjsť. Sb. sl. ps. I. 127. A po dobré chvíli teprv do kostela za ní přišla. NB. Tč. 85. Přišel domů s pole. Us. K dobrému konci s ním přišel. Šml. Přišli nahoru po schodech. Us. Přišel na místo v knize. Posp. U volném průvodu ku kapli přišel. Mcha. P. k někomu na návštěvu, Sá., návštěvou, na klep. Od- pověď mu sama sebou přišla na jazyk. Osv. Při prvé pouti přišel Pisidií na hranice Galatie. SS. II. 3. Před právo p. NB. Tč. 83. Ač chceš nad jiné p. Sv. ruk. 276. Když v súdný den před stolicí jeho přijdem; Zlí se strachem přijdú na ten súd; Neb jest na to přišel na tento svět; P. k úřadu. Št. Kn. š. 5., 24., 51., 135. (28., 104.). — k čemu (čím, s čím). P. k nějakému ná- hledu (nabyti názoru. Brt), Šml., k zastře- lení (byl zastřelen), Sá., k vládě, k oddechu, Lpř., rozumem ku poznání Boha, MH. 4., k platnosti, ZČ., Osv., k hřiechu, k trudu, Výb. II. 15., 23., k dospělému věku. V., někomu k užitku, k dobrotě, k duostojen- ství, k letóm, k většímu řádu. Št. Kn. š. 154., 42., 60. Přišlo k roztržkám, Sdl., k boji. Pož. 166. Ta věc ke všemu dobrému přijde. Let. 230. Přišlo jí to k smíchu. Sá. A co ty, druh môj, robievaš doma? Ja? pán môj, čo pride k ruke. Sldč. Přišloj' j'mu tu k vóli, ž' chtěl do Alexandrie jíti. Výb. II. 4. Přijde to k tomu, že ty mi ruce celovati budeš. Pass. 117. (Bž.). Přišli jste ke mně s po- třebú bezděčnú, necessitate coacti. BO. K čemuž člověk neprichází než milosti boží. 1491. Mus. 1883. 363. Dítě přišlo k rozumu (přišlo, dorostlo do rozumu); Přišel lacino ke jmění (lac. ho nabyl); Jak já přijdu k tomu pozvání (proč asi n. právě mne pozval? Jak mně se dostalo té cti pozvánu býti)?; Lidé přicházeli k poznání (pozná- vali) ; Až to přišlo k hádce (až se pohádali, až se dali do hádky). Brt. S. 3. vd. 173. — oč. P. o své věci. Ler. Co člověk nejradši má, o to nejdřív přijde. Us. Kšť. — Pozn. Str. 1033. b. ve 4. a 9. ř. sh. vynech to. — nač (čím, kdy), na koho. Přišla pro mne na hřiby. Us. Brt. P. na jiné myšlénky. Osv. I. 184. Mi samej na to nepřišlo (ne- napadlo). Us. Vhl. Neočekávaně to na ni přišlo; Pobrala, nač přišla. Sá. Přicházejí mi na paměť slova jeho. Osv. Rod Davidův na veliké snížení přišel. BR. II. 9. a. Na něco myslí p. Ler. Kdyby na při přišlo. Zř. F. 1. C. 28. Pokrýval se rozuměje, co má naň p. Bart. Přišlo již na to, že mnozí tak nesoudí Bl. (Výb. II. 1464.). Přijď nač přijď. Br., Čr. Pakli by mu na mysl přišlo něco takového; Več-li se koli (tělo) obrátí, vždyť na to přijde zjednáním božím, žeť vstane z mrtvých; Přišla-liby naň která práce, by mu lehká byla; Zdali kdy přijde na to, že opět bude sebráno (kamenie). St. Kn. š. 13., 28., 33., 133. Přijde (vyjde) na jedno. D. Již přijde (dojde) na tebe; Přijde na to (bude na tom záležeti, bude na tom), jak se rozhodne; Přijde na člověka (to je tím, jaký jest člověk, to je člověkem, zá- leží na člověku); Na mne to nepřijde (mnou to není); Kopajíce přišli na vodu (dokopali se vody); Oraje přišel na skálu (dooral se skály). Brt. S. 3. vd. 173.—174.— komu. Přišlo jí poznání (poznala). Nrd. Kosm. p. 28. Ani mi nepřijde, že bych ... Dch. Kdy- koli mu k tomu přijde libosť. Sá. Přišla jim pomoc od severu. J. Lpř. Když jim skrúšenie přijde za hřiechy; Ale těm při- chází strach a bázeň za sbožie. Št. Kn. š. 27., 29. Ještě všem dnům večer nepřišel. Us. Přijď jemu osidlo. Ž. wit. 34. 8. — več. P. u známosť, Pdl., v záhubu, Šmb., ve zmar, Hdk., v klid, v zapomenutí, Tk, s někým v dotek, ZČ., v kollisi. Osv. V po- hybování p-zí stroj pumpovací parním stro- jem. NA. IV. 149. — kde. Ta bylina při- chází na Šumavě, správné: roste; To při- chází často v našem městě, lépe: přihází se, udává se, stává se. Brt. S. 3. vd. 174. — jak. Hluk přicházel mu (zdál se mu) jako ve snách. Osv. I. 270. Neštěstí málo kdy p-zí samotné. Šmb. Jesto nám p-zejí kakús nahodú. Cf. Přijednati. Št. Kn. š. 42. — po kom. Ktož chce p. po mně, vezmi kříž svój. Št. Kn. š. 31. — Pozn. Slova: ,Ten člověk — Brs. 148.' polož před po čem k jak. — kdy. Přišel dnes, včera, v pravou hodinu. Us. Před krupami p-zie bleskota. BO. Tehdy příde čestná hodina, králová porodí syna. Alx. Přichoďte dne slavného stánkového mesiece hrudna. BO. K tobě nocí přišli. BO. Když bylo po moru, Izák jest ke mně přišel do mého domu hned na sv. Martina řka. NB. Tč. Nepřijdu-li dnes, přijdu zítra (o lenochu). Us. Tkč. — proč. P. pro něco z míry. Osv. Pro ty děti člověk k pokojné chvíli nepřijde. Šml. — odkud (jak, kdy). Přišlo psaní od strýce. Pdl. Přišlo mi z očí od někoho (někdo mne uhranul). Slov. Loď p-zí z druhé strany; Přišel jim ze síně vstříc. Osv. Ta jistě přijde nevěstou z plesu. Us. Vk. Odkudž pak dojem jeho k vědomí člověka p-zí. Mj. 283. R. 115. př. Kr. přišel lid divoký od východu. Tk. Č. 2. To přijde od toho, lépe: To je tím. Pk. Ze mne jest to ne- přišlo ; Až dnes v samý večer přišly sú mi tyto listy z Mostu. Arch. II. 170., IV. 406. Ot západu slunce přijde búřie; Přijď z toho, co přijď. BO. Přišel hlas s nebe. Ev. olom. Odtud s pravice otcovy přijde, aby súdil; Jako když z té bázni za sbožie přijde la- komstvo; Duom a sbožie p-zí od otcóv, ale žena múdrá zvláště od Boha. Št. Kn. š. 23., 26., 30., 83. (33., 36.). Přislo mu vraj z očí (někdo ho uhranul). Slov. Šd.— skrze co. Skrze to p-zí, že ... . Žer. 339. Skrze něž (pravdy) p-zí člověk v tom nábožen- ství k blahoslavenství. 1512. Mus. 1883. 365. Skrze svou nedbánlivosť o kralovství přišla. Pož. 60. Přijde také člověk skrze to osviecenie k milování Boha. Št. Kn. š. 180. — do čeho. Přišel do ohně, sein Gemüth erhitzte sich. Posp. P-zí do sebe (pozdra- vuje se). Val. Vck. — se supin. Přijde oběti obětovat. Bj. Ottud přide súdit. Strč. žalt. z 14. stol. — s inft. Neprijdú viac lúpiť do zeme. Ht. Sl. ml. 206. Přišla k němu hospodařit. Sá. Přišlo mně jiť do vojny. U Vsetína. Vck. Přišlo sa mi tam podívať (napadlo mi). Mor. Vhl. Přišlo mu na vojnu jeti, musel ženku opustiti. Sš. P. 131. Až jim přišlo od sebe se rozloučiti. Osv. I. 266. Svět každému mil, ale přijde se roz- loučiti a ním. Pk. Odtavad má přijíti súdit živé i mrtvé. Št. Kn. š. 13. — s adv. (jak). Přišlo mu to vhod. Šmb. Nesměl jí s tím ani zdaleka p. (se zmíniti). Sá. Nehoda ta nepřišla maní. Šml. Obeslání přišlo nena- dále. 1534. Jednu věc mnohokrát prodá a vždy zíště, že druhdy ta věc úplné jemu darmo přijde. Hus I. 218. Nemóž nám to zde p. úplně. Št. Kn. š. 52. Ľahko prišlo, ľahko išlo. (Cf. Jak nabyl, tak pozbyl). Slov. N. Hlsk. XXI. 247. Čo ľahko príde, to ľahko ide. Ib. 52. Ten úředník přišel pryč, lépe: dostal se od nás, dostal se jinam, byl přesazen. Ta skvrna přijde pryč šp. m.: se odstraní, se vypere a p.; To lešení přijde pryč m.: se sklidí, se odstraní, se složí a p. Vodička. Nyní to přišlo již tak daleko, že se hněvají m.: došlo již na to. Brt. S. 3. vd. 174.