2. Přijíti
2. Přijíti. Přijmouti. Výb. II. 1450. Tvar připnouti jest původem i stářím svým opráv- něn. List. filol. 1883. 132. Synon.: dostati, obdržeti, nabyti, dojíti, dosíci. Vz Mus. 1845. 531. — abs. I mosí lichviti, krásti, přijí- mati, chudinu dráti. St. Kn. š. 103. — co: odění (apprehendere), pokutu (puniri), Ž. wit. 34. 2., 36. 28., něčí modlitbu. Ž. wit. P. něčí návštěvu, vklad (do záložny), na- bízenou korunu, kandidaturu, vyzvání k sou- boji, objednávky, Us. Pdl., něčí prosbu, Let. 241., ruku, Vlč., titul nějaký, Šb. F., jazyk a obyčeje vítězův, název krále, J. Lpř., zpověď, požehnání, Výb. II. 14., 38., člo- věčstvie, tělesenstvie, pokánie, manželstvo, biskupstvie, opatstvie, papežstvie, smrť, božie tělo. Št. Kn. š. 19., 20., 31., 66., 126., 147., 171. — k čemu. Podávaný sobě úřad k sobě přijímal. Mus. 1880. 230. Prosili, aby je kníže k lásce a ochraně přijal. Mus. 1880. 37. Správu království k sobě přijal. V. Abyste úřad i pečeť k sobě přijali. Bart. Přivolení srdce, kterýmžto přijímáme k sobě všecko učení. Pož. 64. Přijal k sobě člo- věčstvie. Št. Kn. š. 20. — kam. P. něco do zástavy. Lpř. Něčí způsoby na se p. J. Lpř. Přijmi mne k sobě do slávy ne- beské. Mž. 25. Pravdúť jest do nebe přijíti. Št. Přijímajíc jeden druhého do svých do- móv. Št. Kn. š. 89. Tiší (mansueti) v dě- dinu przijmu zemi, hereditabunt. Ž. wit. 36. 11. — co zač. P. něco za pravdu, něčí zámysly za své. J. Lpř., Šmb. — odkud (kým). Řeka ta přijímá z obou stran mnoho přítoků. Us. Pdl. Dary, které jsme od tebe p-li. Us. Naučení od někoho p. Bart. 137. Psaní od posla jsem přijal. Žer. Jeden od druhého lásku p-li. BN. Věci, ježto snahu přijímachu od vod, irrigabantur aquis. B0. Masné tělo přijal duchem sva- tým z sv. Marie. Št. Kn. š. 14. — kdy. V čas velikonoční velebnou svätosť oltárni p-mati. Mž. 17. Že jest ona nic statku muže svého po jeho smrti nepřijela. NB. Tč. 48. Velmi jest dobré, ktož přijímá, čím móž častějie, buď to ob den neb každý den. Hus I.. 331. — jak. P. něco hodně, nále- žitě, Mž., pochvalně, plně a vděčně, Šml., návrh jednohlasně, Pdl., peníze na úrok. Us. Pdl. P. někoho v dobrovolnosti, 1515. Mus., s milostiú, Alx., s pochodněmi a svě- tly, BO., se slávou, Šmb., chladně, Us., mile, Alx., s otevřenou náručí, Šb. Stř., vlídně, přátelsky, Hrts., ostýchavě a zdrá- havě. Šml. Ktož přijme spravedlivého ve jmě spravedlného. Št. Kn. š. 34. Přijměmž všichni požehnánie našim hřiechóm na zba- venie. Výb. II. 24. Vírou přijímají evan- gelium. Pož. 16. — koho kam čím. Spo- lek, kterým paní Alina z Lomnice přijala pana Václava Berku na statek veselský. Žer. — co kde. Přijal v životě Marie panny člověčenství. Pož. 18. — proč. Rány, kteréž jem já pro tě přijal. GR. — na čem. Kte- rakž nás ten král rozsúdí, přijmemež na tom dosti. GR. Ktož na tom chce přijieti, mož to ve dsky kladeno býti. Vš. 214. — co v čem.. Když jej v svátosti přijímáme tělesně. Št. Kn. š. 53. — se. Stromy se p-ly. Val. Brt. V Třeboňsku. Msk., Kld. Dá to pán Bôh, azda sa mi přijme. Sl. ps. 185. Fiala, fiala, bodaj's sa přijala. Sl. ps. 347. Nepřijalo mně sě sirdcze křivé, ad- haerere. Ž. wit. 100. 3. — se kde. Sazenice v zahradě dobře se přijaly. U Rokycan a j. Fč. — se čeho. A toho se přijmu (při- držím), co . . Kšch. 5. Kto sě přijme vilnic. BO. Přijal se čáróv neb vědem, neb věšťby neb lékóv. Št. Kn. š. 11. (8.).