Ano
Ano. Za: kněžím přidej : Ano stupňovací. Nechtěli jsme ano nemohli pominouti. Brt. S. 3. vyd. 120. — Ku konci za: dějí: při- dej: Volati, ano neprevezú; tlúci, ano ne- otevru ; Mluvíš, anoť řeč peřie; Pozdě s čbá- nem pro vodu, ano se hřiedlo utrhlo. Výb. I. 841., 842. I četl, ano všickni slyšie. Bj. Vstúpil na nebe, ano na to patří apoštolé. Št. Kn. š. 12. Věz, že jsem nepsal obecným obyčejem, jež sú vzěli Čechové a nedobře, protože latinskú abecedú chtie plně českú řeč psáti, ano nelze. Hus I. 359.