2. Příkaz
2. Příkaz, u. m., příkaza, y, f. = pře- kaza, překážka, das Hinderniss; zvl. nářek, závada, když kdo druhému v užívání statku mysle, že má k němu právo, překážku činí, der Anspruch. Jg., Hus. Činí na ten statek pří- kazy (osobuje si jej, erhebt Ansprüche). Ros. Aby těch drah (obecních) bez přiekazu uží- val. Hus. I. 27. Shledají-li, že má příkazu na svém věně, to jí má odčiněno býti; Po- kojně a bez p-zy; Že to jest mé zpupné dědictví a toho jsme podávali i naši před- kové bez p-zy. Půh. II.227., 293., 304. Vz Přiekaz.