Přikázání
Přikázání, n., das Befehlen, Gebieten. — P., rozkaz, příkaz, der Befehl, das Gebot, der Auftrag. P. jest vůbec každý přísný rozkaz oprávněných osob, jichž dlužno po- slouchati. Vz S. N. Původ, pobídka, míra, stupeň, pohnutka, účel, směr, způsob a roz- sah p. Sš. J. 223. P. dáti, vydati, uposlech- nouti, přestoupiti; deset, desatero božích p. V. P. násilné a poslušenství přimušené nebezpečné jest. Kom. P. něčí naplniti. Pulk. K p. jeho přeneseno tělo. Pulk. P. zlehčo- vati, ztenčovati. Kram. P. lidské, boží. P. zachovávati; podlé p. jednati. Jg. Z p. něco dělati. Kom. Od krále p. mám pod vyso- kými závazky. Let. 111. A drže se jeho p. Hus. I. 1. Bůh dá požehnáni, drž se jeho p. Slez. Tč. Páni ku p. králově všecky pó- hony odložili. Půh. II. 447. P. Činiti, plniti. — P., die Zuweisung, přidělení. P. obcí k sou- dům. J. tr.