Přikázati
Přikázati, káži. kaž. že (íc), zal, án, ání; přikazovati = poručiti, befehlen, gebieten, auferlegen, anbefehlen, Befehl geben; dopo- ručiti, empfehlen, anempfehlen, anvertrauen, übergeben, widmen, überlassen. — co komu. Přikázal angelům svým, aby tě ostříhali. Br. P. koho komu = přiděliti. Rk. P. ně- komu nějakou úřední práci. J. tr. — jak. Pod propadením cti, statku i hrdla přikázal na vojnu se chystati. Sych. P. něco pod pokutou (pěti zlatých). T. Já tobě přikazuji pod mým umučením. Er. P. 509. P. někomu něco listem, Arch. I. 38., z úřadu svého, Tov. 3., pod poslušenstvím, Pass. 814.. pod nemilostí. Bart. 211., Let. 3(58., 308. Na jisto něco p. Sš. Sk. 49. — aby. P-ji, aby to bylo odloženo do druhého sněmu. Půh. II. 319. Vz nahoře. Přikazuji, aby přišel. D. Ale také že, když co tvrdíme n. s jistotou očekáváme. Přikazuji, že jej spokojíte. Žer. P-zal svým lidóm, že jsú mé lúky prodá- vali, i seno z nich pobrali. Půh. II. 499. Vz Chtíti. — komu o čem. Aby sousedům svým o tom p-li, by . . . Skl. 26. — se = v něčí kázeň, v službu a poddanosť se dáti, sich anempfehlen. — se komu. Jeho otec nám se přikázal. 1477. (Pal. Radh. I. 185.). Přikaž se raději některému pánu. Pč. 50. Ihned jemu se p-zal. Žk. 194., 50. P-zal mi přítele svého a slíbil mi zaň. Půh. II. 564. Otec se nám p-zal i s tím zánikem netolic- kým. 1477. Gl. — koho, se k čemu. Břicho- páskové rádi se ke dvorům panským při- kazují (připojují, oddávají se). V. Sv. Martina k službám přikázachu jako odpolu bezděky. Pass. 983. Petr k Pánu na vezdy se p-zal. Sš. L. 66. K nevěře Arianské se přikázal (oddal). V., Plác. — se komu v co. Při- kázal se mu v službu (zavázal se, stellte sich zur Verfügung, unterwarf sich). V. Výb. I. 160. — se komu za koho: za služeb- níka. Háj., Výb. I. — se na co: na něčí statek (táhnouti se k němu, nároky činiti). Šm., Ros. — s inft. P-zal ven maličko lidi ty vyvésti. Sš. Sk. 59. Přikázal mu mrkev ostrouhati. Us. — Háj., Br. Vz Kázati.