Příkop
Příkop, u, m., na Mor. a Slov. příkop«, y, f., v Opavsku: křipopa (Klš.); příkůpek, pku, m.; p., i, f. (Boč. z rkp. 1476.), strsl. ?r?k???, Mkl. B. 27., dlouhá vykopaná jáma, strouha na vodu, der Graben, fossa, V., rokle, rovec, zákop, zákopa, rýha, náplav, výkop (Šm.). P. podzemní: vastrže, zmoka; podél silnice: rejholec; ve vinohradě: náplav. Spodek p-pu (die Grabensohle), běh p-pu (der Grabenzug). Šm. P-pou žene, valí se voda; p-pu čistiti, rozšířiti, zavážeti (štěr- kem a rumem). Us. Hý. Vozka spitý do p-pu nás vykotil. Sych. — P., vykopaná dolina před náspem hradby běžící podél něho. Vz S. N. P. hradební, der Wallgraben, J. tr., záštitný, der Deckgraben, střelčí, der Schüt- zengraben. Čsk. P-pem něco obehnati, ohra- diti. V. Skákati přes p. D. P-pem se oko- pati = obehnati. Ď. P-py lámati (dělati), vy- metati. Háj. Přední, zevnitřní p., spodek p-ku. — Na příkopech, v Praze ulice, kde býval j). okolo starého města. Us. Vz Tk. IV. 38., (il. Jelení p. (za pražským hradem), der Hirschgraben. Dch. — P., násyp, hráz, ohrada města, der Wall, Aufwurf, die Schanze, das Bollwerk. P. příludný (jimž se nepřítel pev- nosť obléhaje blíží), der Laufgraben, die Approche. Šm. P-pem město obehnati, ohra- diti. V. Dále trčicí (Polané) ku bráně přie- kopy. Rkk. 33. Vz Příkopisko.