Příkoř, e. příkora
Příkoř, e. příkora, y, f., příkor (zastr. překor), u. m.. příkořist, příkornosť, i, f., příkořizna, (na Mor. a Slov. přikořizeň, zně, příkořiznosť), příkoří, příkořenství = odpor, protivenství, der Widerstand, Ein- trag, die Widerwärtigkeit, Kränkung, Un- bilde, das Unrecht. Jg. — P. = děj a skutek rušící poklid a směr náš. Hš. Vz S. N. Otnes ode mne přiekořizň. Ž. k 118. 22. Synedristé posměch a p-ru Pánu učinivše napotom jej vydali sluhám k šetření. Sš. Mr. 67. Čechům mnohá příkoří dělají; na stravě někomu zkrácení a příkoří činiti; mnohá příkoří od někoho snášeti; mnohá p. a nátisky někomu činiti. V. Nechce mu nic na příkoř činiti (na vzdory, naschvál). Ros. Neroď se báti příkor lidských. Boč. P-řisť komu udělati. Na Mor. Všeliká p. trpěti. Ml. Na p. dluž- níkovo, zur Kränkung des Schuldners. Řd. Tudy největší potupa a p. se jim zdála býti. Sš. Sk. 89.