Přikvačiti
Přikvačiti, přikváčiti, il, čen, ení, při- kvačovati = nenadále na někoho připadnouti, überfallen, überraschen, überziehen, bedek- ken; přitlačiti, andrücken; přepadnouti, überfallen, überraschen. — Ohradí se před pštrosy, jakoby od nich přikváčeni býti měli. Har. II. 104. — co, koho. Zahynutí jejich, dříve než se ohlednou, přikvačí je. V. Zlá nehoda tebe přikvačuje. Jel. Při- kvačila ho povodeň hrozných zármutků. Br. Mrákoty nás přikvačují. Kom. — na koho. Vítr naň přikvačil. Har. Aby na ně den sváteční nepřikvačil. V. Židé na Krista při- kvačili. Eus. — koho s čím. Ať nás hněv boží nenadále s pokutou přikvačí. V. — koho čím. Přikvačil Bůh Egypt vlnami mořskými. Kom. Ptáčník ptáky sítkami při- kvačuje. Kom. —koho kde. Aby nás v těch zemích hněv Hospodina nepřikvačil. Har. — co kam. Plátno na tvář p. = přitlačiti. Pass.