Přiležeti
Přiležeti, 3. os. pl. -ží (V.) a žejí, el, ení = při něčem, vedlé něčeho ležeti, an-, beiliegen, bei etwas liegen, daneben liegen, angränzen, anstossen; s významem pohodlí, snadnosti, užitku, gelegen sein; s významem slušnosti, povinnosti, eigen sein, gehören, gebühren. Jg. — abs. Příležíci ostrov, V., zem, Har., soused. Aqu. Bude-li přiležeti = bude-li příležitost'. V. To město blíže pří- leží. Kn. rož. 18. — čemu, komu. Ty se vtipem knih chlubíš, které tobě nepří- ležejí (nepatří). Jel. Čistá skrovnosť příleží mírné a čisté mysli. V. Toť příleží tvé hod- nosti, abys na spravedlivost' šel. Sych. Tobě to příleží (tvůj úřad to jest). V. Titul mou- drosti řídkým příleží. Jel. Příleží muži váž- nosť. Jel. Ta strana Moravě příleží. Výb. Město to Lazarovi příleželo. V. Co rychtáři příleží od zloděje (gebührt). Sb. 51. Ten úřad mu příleží (steht zu, gebührt ihm). Zř. F. I. A. 31. O věcech víry soud nepří- leží státu. Sš. J. 285. — k čemu. Ty věci k hrůze lidí a k válce příležejí. Jel. Což nejvíce k podstatě výmluvnosti příleží, má za nic položeno býti! Jel. Což k obecnému dobru příleží. Jel. U besednické hory, k niežto sama o sobě dva dvory příležíta. Pč. 22. Na svém právě n. soudu, ke kterémuž pří- leží a přisedí (cui adjacet et assidet, in dessen Umkreise er seine Liegenschaften o. seinen Wolmsitz hat). Vl. zř. 433. Aby ta- kového vydal k popravě, ku kteréžby pří- ležel. Vl. zř. 544. Země k zemi Caesarove příležíše. GR. — na co, na koho. Jestliže jsem psal dobře a jak na historii příleží. Br. Jakž se na písma sv. příleží (přináleží). Plk. Mluvím, jakož na mne p-ží. Nz. Jakož na něho příleží. Zlob. To právo na nás příleží. Jel. — kde. V tom právě, v kterémž to zbožie příleží. Sb. 78. — s inft. Příleží mu to udělati. Vz Dostati se. — aby. Vz P. čemu.