Příležeti
Příležeti. 3. pl.-ží, cf. Ležeti. — abs. Abychom je (řády) zachovávali, jakož p-ží (sluší). Bart. 81. Z zemí přiležejících. Let. 147. — čemu. By toliko židům přiležalo (přináleželo). Bart. 349. Příleží-li súdci, když . . . Vš. 86. (143.). Země jim nejblíže p-žející. Dač. 217. Bohu moc p-ží. Krist. 8. Této modlitbě p-ží dar ducha sv. Hus I. 333. Křesťanské pokoře p-ží. Jel. Enc. m. Které pokuty konšelóm p-ží,. Výb. II. 319. Ta jednota p-ži sv. duchu. Št. Kn. š. 26. — kam. Mnoho zemí, kteréžto sem p-ží. Mand. 46. b. — komu po kom. Ty statky by jemu měly p. po matce. Wtr. exc. — s inft. V tom potazu každému pánu a vládyce p-žie mluviti. Vš. 76.