Přilnouti
Přilnouti, adhaerere. Ž. wit. 21. 16. a j. — kam jak. Nevinní p-li jsú v mne. Ž. brn. Podlé zákona přítažnosti tím lépe přilne jedno těleso k druhému, čím . . . .; Tak pevně k sobě přilnou. ZČ. I. 247., 248. K tomu jednomyslně a skutkem p-li. Šf. III. 325. P. k něčemu celou myslí, s celým srdcem. Osv. I. 162. Nechť mi jazyk přilne k dásním mým, nebudu-liť na tě pomníti. Výb. II. 1632. Ale boží mocí tak k nim jich rúcho p-lo, jakž . . . Pass.