Přimčieti
Přimčieti, vz Mčieti. — koho. Já tě přimčím, transferam. Otc. 144. a. Diabli, ješto se přimčie, discurrunt. Otc. 23. a. — se kam. S číms se sem na svět přimčalo (tělo)? Výb. I. 364., Hod. 83. a. (Loď) přimče se (přimkla, přiblížila se) k němu upřiemo. Hr. ruk. 29. — komu čeho. Tuť j'mu (pe- kaři) žena kvasnic přimčie (přidá). Hrad. 136. b. Cf. List. fil. 1884. 457.