Příměří
Příměří, n., přímíří (sr. mír, Gb. Hl. 81.), pokoj do času, der Waffenstillstand. V. P., přestávka v nepřátelských podnicích ve válce. S. N. P. vypověděti, protrhnouti; 1 pod p-řím vpády dělal. V. Dáno a ulo- ženo p. Troj. P. s nimi měli. Pč. 29. A tu uložili p. mezi stranami. Let. 156. P. s ně- kým vzíti, Alx. 1135., učiniti. Arch. I. 23. P. ob noc vzíti. Dal. 104. V pravém p., ježto sama se mnú učinila; V křesťanském p.; Pod p. se měšťanóm stal; V tom p. mój zabit; To jest p. nade mnou rušil; Učinil p. mezi mnú a mezi Hlaváčem; P. mají míti až do sv. Václava. Půh. I. 151., 177., 210., 287., ?. 40., 130., 518. P. aneb zavěšení zbraně mohlo by jim zjištěno býti. Skl. 610. Čtvrtek, pátek, sobota a neděle, tyto čtyři dni pokládali se v témdni za světější než ostatní tři a v nich takové p. svědomitěji se zachovávalo. Živ. Karla IV. P. udělati. Kom. P. utvrditi na 2 měsíce; p. s někým míti. Troj. Za p. žádati někoho. Dvě kron. To proti p. se stalo. Boč. P. někomu držeti. Br. Povolili k příměří. BO. — P., smlouva, spolek, das Bündniss. Senator věděti musil. s kým jest obec v jaké jsmlouvě aneb p. V. — P., das Stillstehen. Život pak veškerých nástrojných těl v trojí věk se dělí, totiž v zrost, příměří n. stálosť a v stáří n. rušení. Koubl. Hosp. kn. 12.