Přimíniti
Přimíniti. P., aestimare. Ž. wit. 87. 5. — k čemu. Ze jest třetího člověka k nim přimínil a požádal. NB. Tč. 197. Slyším, že jsem byl také k tomu přimíněn ; A p-nil také k tomu týž p. Burjan. Arch. VII. 145., VIII. 108. Nevezmeš jména p. Boha svého nadarmo t. j. nepřimieníš ho ke lži. Hus I. 286.