Přímluva
Přímluva, y, f.,přimluvení, řeč, die Rede, Anrede, Ansprache. Trip. Dobiv hospodář osvieti čelerf p-vami rozumnými. Št. N. 50. Duchodar či charisma potěšivé p-vy. Sš. Sk. 53. — P., předmluva, die Vorrede. Tuto sě po- čínají knížky o hřiešiech a najprv p. St. N. 110. - P., prosba, die Fürsprache, Fürbitte, Vorbitte, das Fürwort. P-vou někoho upo- kojiti. V. P-vu podati. D. Někoho v něčem za p-vu žádati. Háj. Na žádosť a p-vu něčí. Flav. O p-vu někoho požádati; p-vou svou někoho oblomiti. Sych. Něčí p-vou něco obdržeti, dostati; p-vou někomu pomoci. Us. — P., žaloba, die Klage. Byť naň žád- ného bludu ukázáno nebylo, k samé p-vě jejich trpěti musí. Eus. P., domluva, vý- čitka, das Zureden, der Vorwurf. Tkadl., Br. — P., mínění, zdání, hlas, die Stimme. Meinung, das Urtheil. P. v potazu; k p-vě přistoupiti; p-vu svou učiniti, sententiam ferre; při volení hlasy a přímluvy sbírati; neděliti se úmyslem a p-vou; v p-vě své mírnost! zachovati; něčí p-vu poraziti; při obecném jednání svobodnou p-vu míti. V. Purkmistr na konšely přímluv podávati a podlé většího počtu zavírati má. Pr. měst. Jednoho každého soudce obzvláštně p. neb hlas v hromadu se sbírá. Bdž. 140. A nej- prvnějši p-vu učinil téměř na tento rozum. Žer. Žáp. I. <S. Jestliže kdo potřebuje rady, poraď; jestliže přímluvy, skloň se (svol). Kom. P-vu na podporách stavěti věc nejistá. Rb. (vz str. 271.), Pr. A pokudž mi co lep- šího ukázáno bude, že rád od této své pří- mluvy pustím. Žer. A proto že od předešlé p-vy odstoupiti nemůže. Žer. Rozsudek do- kavad nebude stranám přečten, v tajnosti zůstati má, též i p-vy při uvažování činěné. Kol. 32. — P., die Debatte. Stav rytířský v p-vách na sněmích před stavem duchovním přednost! obdržel. Žer. L. I. 29.