Přímluva
Přímluva = řeč. Cf. Cor. jur. IV. 3. 2. 435. P-vy k nemocným. R. Smolík. 239. Až se i jiným potom líbiti žádaly v p-vách dvorských. Št. Kn. š. 84., 75.— P. = před- mluva. Slovo předmluva jest neštítenské. Vz List. filol. 1888. 125. — P. = prosba. Abyste nás ráčili v své paměti mieti dobrú p-vú před jeho milostí. 1466.