Přimysliti, il
Přimysliti, il, šlen, ení; přimýšleti, el, en, ení; přimyšlovati, hin-, hinzudenken, ansinnen, anmuthen. D. — komu co, čeho: krásy. Troj. — si co k čemu. Ale židé kromě skutečných dober svojich primýšleli sobě domnělé přednosti. Sš. 1. 89. — co odkud. Slovo to z předešlé vety p. lze. Sš. I. 59.