Přináležeti
Přináležeti, 3. os. pl. ží a žejí, el, ení; budu p. — P. = vlastním býti, něčím býti, gehören, an , zugehören; patřiti, gehören. angehören; částí něčeho býti, dazu gehören, anhängig sein: příslušeti, gebühren, obliegen, zustehen. Jg. — komu. Přináležejí mně. V. Pře se. že užívání požitku jemu přináleží. Sych.— komu pod co: pod moc. Kom — ke komu, k čemu. To nejvíce ke mně. k tvému povolání přináleží. V. Nepřináleží k té věci. V. Nic to k tobě nepřináleží. Y. Že toliko k správcům duchovním jakožto hluboké tajemství přináleží. Sl. 173. To a co k tomu přináleží (toho částí jest). D. Tomu učí, co k spravedlnosti přináleží. Sš. Sk. 154. K kterémuž právu kdo přináleží. Vác. 15.