1. Přínos
1. Přínos, u, m., prinesení, das Darge- brachte. Nechoď k soudci s pouhým nosem ale s přínosem. Č. M. 363. — P. nevesty = úvod nevěsty do domu manželova, die Heim- führung der Braut. V neděli masopustní vdána . . . přínos byl na Zvíkov teprv v so- botu po božím vstoupení. Břez. 2. Druhý den po svatbě přínos nevěsty (druhá svatba) bývá. Kom. — P., co žena věnem přinesla, das Heirathsgut. Promrhal ženin p. Sych. Peněžitý p. J. tr. Co se vznešení dotýče, toto má býti a jest za vznešení. Kdyžby kdo příteli svému dobře učiniti a jej ože- niti chtěl a přátely své i svého přítele i ne- věstiny k sobě do obytu svého vzal a přínos mu udělal a že by jinak při smlouvách svatebních nevěsta věnem opatřena nebyla, tehdy, což by po ní otec, bratr, strýc neb poručník jmenoval, to věno bude ten sám povinen, kdož jest je do domu a obytu svého vzal a přínos udělal, dáti a zaplatiti. Zř. F. I. S. 37.