Připadnouti. — kohoPřipadnouti. —
koho. Slon jej připadl (padl naň). Št. Kn. š. 124. Zatiem mě noc připadla (přepadla). GR. —
čeho. Sněhu p-dává. Lpř. —
komu kdy. P-padá jí chví- lemi, že . . . Osv. I
. 180. —
kam kdy. Na los ten p-dla
při tahu výhra. Us. Pdl. P-dl k Turkům (přidal se k mm). Vrat. —
od- kud. Z toho poměry samy sebou připadají a vyplývají. Vch. Ar. II. 22.