Připomenouti
Připomenouti, ul, ut, utí; připomínati, připomínávati= přivoditi na paměť, erin- nern, in Erinnerung bringen, anregen; pra- viti o něčem, dotknouti se toho, erwähnen, anziehen, anführen, erinnern. Jg. — Budiž to připomenuto. Dch. — co, koho. Divné skutky tvé budu připomínati. V. Lonské slívy (stalé věci) p., Us., skutky Páně p. Br. Nedobře si počíná, kdo zlé připomíná. Pk. — co komu: něco sobě, komu p. V. P. znalcům učiněnou přísahu. J. tr. — D., Kom., Br. — čeho komu. Připomenul jim také pomoci boží. V. Učenníci záslibkův a obětí chrámu darovaných připomínají. Sš. L. 191. Krutá zima mi toho roku připomíná. Toms. Lonských sliv (stalých věcí) p. Us. -— co, čeho (komu) čím. Aby ničím zlým toho nepřipomínali. V. Vším dobrým i vám to chceme p. Klat. To mu všelikou milostí královskou na budoucí časy připomínati bu- deme. V. — co, koho v čem (kde) jak kdy. V dobrém to připomínali (dobře o tom mluvili). Lom. P. v knize (vz následující). V. Zdali by co svědek v něčem p. měl. J. tr. i Zlým ho připomínali (zle o něm mluvili). V. Po smrti všichni dobrým ho připomínají. V. — co komu o čem, o kom (kde). Někdo něco připomínal o tom člověku. Svěd. O čemž v knize třetí připomenuto. V. Při- pomenuv jim o těch za předků stalých po- mocech. Br. P. sobě o něčem dle Bl. šp. prý m.: co, ale káraná vazba jest s dostatek a dobře doložena. — koho komu z čeho. Co bychom věděli o těch králích, kdy bychom jich sobě z bylinek po nich ukřtěných ne- připomínali ? Byl. — koho na co. Že mě připomínáš na rozcházku. Er. P. 205. P. něco někomu na zlé (= zlým). Us. u Poličky. Sn. — oč kde. Při soudu o to p-nul. Žer. Záp. II. 47. Před tváří boží co p. Sš. Sk. 120.