Připouštěcí
Připouštěcí, concessiv. P. přechodník. Cf. Ndr. 379. P. věta. P. vety jsou věty příslo- večné. Uvozují se 1. spojkou a a) s indikativem. Toho dne utonul mladý pacholek, a veleli mu mnozí, aby se tu nekoupal. Let. 459. Roz- kazovali statek zapečetiti a nemocný ještě živ byl. Let. 514. Vymlouvá se, an ho nikdo ne- viní. — b) S konditionalem (anebo pouhým konditionalem). Neuhodne, aby hádal. By vedl osla do Paříže, komoň z něho nebude. Tento svět nic není, bychom tisíc let žili. Vz A. — Pozn. Chybno jest konditional zdvojovati: byť by, byť bychom, byť byste m.: byť, bychom, byste. — 2. Spojkou ač, ačkoli s indikativem. Ačkoli žebrák syt, ale mošna syta není. Ač se všichni pohorší, jáť se ne- pohorším. Vz Ač, Ačkoli. — 3. Spojkami ať, nech s indikativem. Ať deŠť prší neb sníh věje, nech se boží vůle děje. Nechť jest tak, že jsem zabloudil, při mně zůstane blud můj. Vz Ať, Nech. — 4. Spojkami jak (jakkoli, jakkolivěk), třebas. Jak jsem peněz potřeben, toho bych si přece na svě- domí nevzal. V tu hodinu, jakkoli jasno bylo, veliká hřímota přišla. Třebas byl chud, ale je člověk poctivý. Vz Jak, Jakkoli, Třebas. — 5. Spojkou ježto s indikativem. Nedá pokoje, ježto jsem já mu jak živ nic neudělal. Vz Ježto. — 6. Imperativem, jme- novitě opětovaným u větě vedlejší. Měj kdo umění, měj krásu, měj moudrost', vše to zkazí, když pýcha s tím bude. Chtěj já neb nechtěj, musím činiti tvou vůli. Chce díl míti, děj se co děj. Nepřátelé vol nevol pokoj zachovávati musejí. — Brt. S. §. 502.