Připraviti
Připraviti, il, en, ení;připravovati =při- hotoviti, přichystati, přistrojiti, anschicken, zubereiten, vorbereiten, zuschicken, veran- stalten, zurichten, vorkehren, vorrichten, An- stalt machen; k jisté potřebě zhotoviti, zube- reiten, ausarbeiten, zurecht machen; něčím za- dělati, ustrojiti, Speisen u. Getränke zube- reiten, zurichten; přivésti, přihnati, pohnouti, bringen, bewegen; zbaviti, oloupiti, um etwas bringen; p. se =přihotoviti se, sich wozu vor-, zubereiten, sich fertig machen o. halten; obléci se, přistrojiti se, sich anziehen o. aufputzen; zbaviti se, sich um etwas bringen. Jg. --(ko- mu) co: cestu, kvas, hody, V., kůži (vydělati), pokrm, nápoj, jídlo, hostinu, D., kovy (pří- sadu přimísiti), Ĺ., Šm., rybu. Jel, len, oběd, štiku po polsku. Us. P. hostinu paschalnon. Sš. Sk. 35. Bůh tobě věčné muky připra- vuje. Pass. 687. Jala se pokrm připrávěti. Živ. Jež. 14. stol. Kázal p. veliký hod všem kniežatóm. BO. —- co, koho, se k čemu: ku právu, k soudu (obeslati, pohnati); lůže k ležení (stláti). V. P. se k svatbě. Kat. 243. P. někomu něco k lehkomyslnosti (za lehk. pokládati). Bart. P. koho k hrobu, Arch. I. 141., ke škodám, Vš., Tov., Půh. I. 226., 235., II. 78., 90., 263., 388., k právu, Půh. II. 471., k velikým nákladům, Půh. II. 128.. 73.. 344., 225., k velikým ztrátám, Půh. II. 27(5., k bezpotřebným pracem: Půh. II. 397. Kteréhož chtěl k fojtovi městskému p. NB. Tč. On jest mě k tomu p-vil = namluvil. Pč. 47. P. se k vojně, D., k boji, Plk., k přijímání velebné svátosti, D., ke zkouškám. Ml., k tažení, Us.; p. co k jídlu, D., zboží k odeslání do Plzně, Ml., stráž k někomu, Troj., byt k obývání. Šm. Les (= dříví), jejž byl p-vil k svému dielu. BO. — Kom. — koho, se oč (zbaviti): o peníze, o statek, o zrak, o oči, o dědictví, o úřad, o rozum, o všecko. V. P. se o štěstí, o radosť, o přízeň, o milosť. D. Ty mě o mé potěšení p. chtějí. Us. P-vils mě o věneček. Er. P. 177. P-vil nás o statky. Let. 175. Víme, že nenadálý úžas člověka o přítomnost' ducha připravuje; Ač nechceme-li se o předmět naděje p.; Hříšníci ti o spásu se připraví. Sš. Sk. Gl., I. 91., 104. P. koho o život, V., D., Svěd., o hrdlo, V.. Žer., NB. Tč., o robotu, o česť. V., NB. Tě. P-vil ji o 20 kop; p. koho o dar. Půh. II. 172., 182. Pannu o poctivosť p. (zmrhati). V. Jistec sám o vklad se připravil. Zř. F. I. — koho, se v co. V sváteční roucho se p. (obléci). Br. Vojáka v brnění, Jg., se v odění p. Troj. P.se v roucho, Čhč. 301., v svój stroj. Výb. II.43.— co komu v čem: v sladké jížce. Chč. 303. — co, koho, se nač: na cestu, něco na místo, Us., někoho na mizinu, na zkázu. D. Byl na to připraven. Háj. Připrav na stůl. D. Všichni se spolu při-vili na válku. BO. — co kde: na obec- ním místě. Us. P. něco v dílně. Toms. A p-ví (anděl) cestu přede tváří mou. Sš. J. 27. Před súdem připrav svú pravdu. BO. — skrze co. Skrze ty závady a upomínání p-vil mě ku práci. Půh. II. 120. Skrze to p-vil mě, že jsem škoden. Půh. II. 189. — co pro koho: dum. D. Pokud člo- věčenstvo pro spásu v Kristu p-vali. Sš. J. 76. Jakž je (biče) v spěchu ciesař bieše kázal z hněvu připraviti pro tu děvu. Kat. 2251. — co, koho odkud: z místa, někoho z postele s velikým domlouváním. Us. Kdy- bych já jen tu vodu mohl ze sebe p. Toms. P. mysl z míry, z váhy. Bs. P. něco od sebe. Jg. — koho, se do čeho (kam): někoho do vězeni, Plk., Er., se do zbroje, Jg., se do smutku, Cyr., koho do škody. J. tr. P. někoho do hrobu = ustrojiti a p., v jiném smyslu lépe: sprovoditi do hrobu. Vz Sprovoditi. Brs. — koho čím: strachem k čemu (postrašiti). D. Člověk sám odporem svým se o spásu p-vuje. Sš. I.112. Sám se svým ožíráním o hrdlo p-vil. Žer. 1591. Úkladem o statek se p. Dsky I. 223. P. se o něco svú řečí, Kat. 439., Půh. I. 260., listem k škodám. Půh. II. 201. Ktož jiného p-ví k hříchu přikázáním. Hus. I. 421. Právem (Zříz. Ferd., Tov.), zatykacím listem někoho k soudu p. (obeslati). Vš. Aby ho k tomu mocí svou připravil (dohnal). Vš. A kdyžby se jeden nechtěl děliti, tehdy ho druhý má právem k tomu připraviti. Zř. F. L, Vl. zř. 521. Zlato mědí p., legiren, versetzen. Us. Šm - koho kam : před právo, před soud (pohnati). V., J. tr. Někoho pod svou moc p., V., něco pod zem p. D. I p-vil jest žalobníka před nás. NB. Tč. — co, koho oč, k čemu atd. jak. Žena na oko se připra- vuje (fintí). Štelc. P. rybu na modro, sko- povinu na kyselo. Sych. Mě bez viny k ško- dám p-vil. Půh. I. 150. Tu mě k škodám p-vila nespravedlivě. Půh. I. 165. Dal p. na studeno několik pečení. Har. I. 159. Aby se lid p-vil ku přijetí zákona očistěním sebe a oděvů svojich; A pod zástěrou modlitby vdovy o majetství p-vujíce; Židé vlastní svou vinou o spásu se p-vili; K velikým tajemstvím a slavnostem, bez hluku a tluku p-vati se máme. Sš. Sk. 89., I. 40., 110., J. 123. (Hý.). — co kdy. Před modlitbou připrav duši svou. Sš. Sk. 37. — že, aby. Vz Činiti. Nikdy jsem ho nemohla p., aby to učinil. Půh. II. 284. Připravím to, že musíš jíti. Pass. Připravím to, abys jíti musil. Us. Tu mé p-vil, že jsem z desk vyložila. Půh. I. 297.