Cit
Cit, u, m. (místo čit z čiji. D.) = čich (zast.), smysl, Sinn. Člověk má pět citův: zrak, sluch, čich, chuť, hmat. Ros. O citech zevnitřních. Kom. — C., cítění, Empfindung, Gefühl, Fühlungskraft. Cožkoli životem, ci- tem a hnutím obdařeno jest, živočich jest. Kom. Cit jest vnitřního cos, inneres Gefühl; čití zevnitřního, äussere Empfindung. Mus. S citem zpívati; V jeho slovích jeví se hlu- boký cit. Rk. Cit tělesný n. smyslný, du- chovní, probuzený, neomylný, neuprositelný, příjemný, nepříjemný; Citem nějakým zaho- řeti. Pž. Cit míti pro něco. Ml. C. rozjaření, náboženský, mravný, přirozený, radostný, bolestný, libosti, nelibosti, útrpnosti, krásy či pro krásu, lásky, vděčnosti; jemný cit (soudnosť); bez citu (bez vědomí); city vzbu- diti u někoho (hnutí mysli). Nt. Vz vice o citu v S. N.