1. Cit
1. Cit = cítění. Cf. Mkl. Etym. 257. Cit pouhý, čistý, Jg. Slnosť. 43, tělesný i du- chovní, 32., nazíravý, 32., aesthetický, 43., krásy, 43., 100., výkonný mravný, 32., smysl- ný, umný, 32., elegický, 46., tragický. 46. C. libý, nelibý, smíšený, elegický, mělký, hluboký, obsažný či plný (kvalitativní, ob- jektivní), úsobní čí dobný (subjektivní, for- malný), společenský, idejní, sympathický, ethický, aesthetický, praktický, látkový, právní, společenský, těkavý; obsah, přízvuk, síla, trvání, hloubka citu; c. ukojení, sklamání, pravdy, krásy, mravného souhlasu, chvály, mravní hany, vznešenosti; Lid říká c. 1. po- citu, 2. přízvuku pocitu, 3. přízvuku citu, 4. citu (v pravém smyslu). Dk. P. 119.—142. C. těkavý, ustálený, látkový. Dk, Aesth. 20., 25. C. vřelý, poetický, milostný, Šmb. S. I. 477., 488., umělecký, Tš., vlastenecký, Tf., národní, světský. Vlč. C. slabosti, Vrch., pro pravdu, Osv., pro česť, pro právo, pro samostatnost Šmb. S. I. 478., pro slušnosť, Mus. 1880. 470., pro krásu a dobro. Us. Pdl. Síla a živosť citu. Sš. II. 160. Nemá kouska citu. Us. Hnšk. O citu vz Pal. Rdh. I. 378.