Připsati
Připsati, píši, piš, píše (íc), psal, án, ání; připisovati = přimalovati, V., hinzumalen ; k něčemu psáti, píše přidati, hinzuschreiben ; přípis učiniti někomu, an Jemanden schrei- ben, eine Zuschrift machen; přičísti, při- vlastniti, zuschreiben, zueignen, zurechnen, beimessen. Jg. — abs. Krčmář připisuje (více píše, než má p.). D. — co. Kdo to slovo připsal? Us. — komu čeho. Obrazové do- tčení darmo takového stáří a takové vzá- cnosti sobě p-sují. Sš. L. 2. — co, koho ke komu, k čemu: někoho k svým (přá- telům). V. Něco k divu a zázraku p. V. K nějaké službě koho p. Jg. — koho v co: v počet přátel. V. — co, se komu, čemu: knihu (dedikovati), D., něco dobrého n. zlého někomu p. V. Nic si nepřipisuj. Br. Nic sobě a svému rekovství nepřipisují. Br. na Joz. 14. 12. Kterážto láska duchu sv. se připisuje neb přidává. Hus. I. 75. Tudy mu (Štěpánovi) mnozí vykladatelé mnohé záměry p-li; Náuky zajisté vážnosť mu (mí- nění tornu) p-sovati nelze; Cinové národovce celému národu se p-sují poněkud. Sš. Sk. 74., 29., 25. (Hý.). Sobě samému mnoho p. V. Něčí nedbanlivosti něco připisovati. J. tr. Někomu slavný skutek, Ojíř, dům p. Us. Čas také i hodinu rozdělování se vší pil- ností aby zachovávali, tak aby nic jich zmeškání nemohlo býti připsáno. CJB. 315. Nehody válečné připisují se vojsku šp. prý m.: přičítají se. Ale frase ona jest dobra, sv. ji s doklady zde uvedenými. — co komu k čemu: K hrdosti, k slávě připisovati. Jel. — co komu kam na co: někomu kukus do kněh na jeho jméno p. (zapsati). Vys. — jak, kde, v čem. Někomu něco v úctě k tíží p., belasten, Šp., ve veřejných knihách. J. tr. Tudy se jemu p-sujc v ne- vlastním smyslu ; Mravné obnovení p-suje se v písmě Kristovu vzkříšení; Jak i sv. Jakub s podobnou lahodou ukřižování Krista nevědomosti p-suje. Sš. Sk. 14., I. 57., 108. P. co dohadem z toho, co následuje. Sš. — komu kdy. Dálo se to, co tam za staro- věku se p-valo náukám některým. Sš. Sk. 29. (Hý.)-