Připuditi
Připuditi, il, zen, ení; připuzovati; při- pouzeti, el, en, ení = přinutiti, přihnati, antreiben, nöthigen. Jg. — koho. I p-dil ho. Hus. I. 399. — koho k čemu. Chč. 306., Pal. III. 2. 158., J. tr. To mě k úsiliu při- pudilo. Dal. K tomu ji její zloba připudila. Dal. Núze ke všemu připudí. Smil. P. někoho k utečení. BO. — se kam s kým nač. Kochan se s Vršovci ku knížeti na službu připudil. Dal. — čím k čemu. Aby nepo- slušné mocí ku poslušenství p-dil. Hus I. 411. Lot je připudi snaženstvím. BO. — koho kam: na nebezpečná místa, Troj., pod svú moc. Alx. 1131. — s infinit. Při- puď vjíti. Bibl lob. 485. Modlám pohanským obětovati jeho p-li. Pass. 203. Ale obžalovaný má býti připuzen k žalobě odpovídati. CJB. 391. — aby. P-dil jeho, aby se modlám modlil. Pass. 550. Ale póvod nemóž p. po- hnaného, aby mu odpoviedal bez své vóle a ještě ho nesehnav všemi pohony. Kn. rož. 110.