Připustiti
Připustiti, ?l, štěn, ění, stěn, ění; při- pouštěti, ěl, ěn, ění; připouštívati, připu- šťovati = k něčemu pustiti, einen wohin lassen, zulassen, den Zugang gestatten; svo- liti, nechati, lassen, zulassen, gestatten, will- fahren ; mysliti, cítiti, sich in den Sinn kom- men lassen; za pravdu dáti, einräumen, zu- gestehen, zugeben. Jg. — abs. Jelikož pří- hodnosti připouštějí, tedy... D. Připouštím (svoluji; dávám za pravdu). D. —co, koho. Musím to připustiti (svoliti, nechati; za pravdu dáti). D. P. svědky. Kom. P. jehňata, telata (k ssání je podsázeti). Us. Zdaliby důvody p. čili zavrci měli. Štr. — co jak. Kate- chismus římský p-ští sice s nějakým od- porem a pochybenstvím míněm sv. Tlomaše Aqu. po nejprvnější dobu. Sš. Sk. 29. — co, koho se ke komu, k čemu (kam). P. koho k spolku, ku přátelství; něco k mysli, k srdci (mysliti, cítiti), k svobodné vůli (freistellen); se k mravům lidu obecného p. (snížiti se), V., koho k sobě, k mluvení, k slovu, k přísaze, D., hřebce k herce, V., klisnu k hřebci, D.. krávu k býku, tele ku krávě, Srn., koho k tajnostem. Klom. Připustila ho k sobě (dala se užiti). P. koho k slyšení, Bart. I. 36., někomu něco k rozeznání. Bart. 2. 9. Někoho k sobě p. Dch. To měli zvlášť apoštolové k srdci p. Sš. J. 102. K těm (vinnom) mě p-stil, gab mir Antheil; P-stil mne k svému statku. NB. Tč. Hanlivé řeči k srdci svému p. Str. P-stil mne ku přímluvě (Hess mich reden). Žer. f. 15. Ten nemá ku přísaze připuštěn býti. Zř. F. I. E. 13. Však zde k jejich vlastnímu užitku a k vůli jich připuštěno býti má, ihrem Willen gemäss soll gestattet werden. Nar. o h. a k. — Václ. IX. — co koho nač. On naň nic ne- připustí. Dch. Samce k samici na plod p. Jošt. — koho kam: před sebe, D., do společnosti, Ros., v společnost. Us. Jenom lásku ku pravdě v mysl svou p-li. Sš. II.282. — kde. V první církvi ku křestu se při- pouštěli leč vyrostlí; Tím více se to p-ští při levitech. Sš. Sk. 30., 54. — čím. Nechce vyznáním p. Šm. — co komu (k čemu). To jiným k uvážení připouštím. Byl., Har. Připouští si strach smrti. Jel. P. někomu právo k něčemu. Dch. Žádosť něčí si k srdci p. Žer. — že. Nechtěli p., že Ježíš vstal z mrtvých. Sš. Sk. 44. Připustmež, že se to stalo. Sych., Dch. — aby. Připusť, abych si to opsal. Vz Poručiti. — kudy : branou. Sš.