Příroda
Příroda, y, f., slovo nové, dříve: přiro- zení. Jg. Sbr. s. 147. — P., co se k přede- šlému přivodilo (v tomto významu slova tohoto se neužívá), der Zuwachs. Jg. — P., vlastnost věci přirozené, přirozenost, die na- türliche Beschaffenheit, Natur. P-du sochorem vyháněti, naturam furca expellere. Dch. V Kristu božská i lidská p. se slučovala. Sš. J. 13., 24., 157. Neobrozená p. Adama hříšného. Sš. J. 143. (Hý.). Brs. 149. radí, bychom v tomto smyslu raději užívali slov: přirození, přirozenost povaha, Slova tohoto mimo to chybně užíváme u věci uměle dě-
laných. Ten hrad atd. kreslen dle přírody šp.
m.: podlé skutečnosti. Brs. 150. — P., moc
původně ve všech bytnostech, jsoucí a rozdíl
proměny jich působící, die Natur. Jg. P.
jedná podlé zákonů neproměnitelných. Běh
p-dy. P. jej mnohými dary obdarila. Jg. — P., souhrn všeho, co smyslům přístupno. S. N. Vz tam více. V užším smyslu : souhrn všech récí na zemi, die Natur. Troje říše p-dy : zvířata, rostliny a kamení. P. bezduchá, bez- rozumná. Sš. I. 89. Úkaz, výjev v p-dě, zákon p-dy. Nz.